Průvodce Barcelonou

Casa Mila

Casa Mila, známá rovněž pod názvem La Pedrera (výraz z katalánštiny pro kamenolom), je další stavbou navrženou rodilým Kataláncem Antoni Gaudím. Výstavba probíhala v letech 1905-1912.

Postavena byla pro manžele Rosario Segimon a Peré Mila, kde Rosario Segimon byla bohatá vdova po José Guardiola, Indiano. Název Indiano dostávali v Katlánsku ti, kteří se vraceli z amerických kolonií s obrovským majetkem. Druhý manžel, Peré Mila, nechal dům vystavět pro svou nastávající, ale i přesto byl v historii považován spíše za zlatokopa, který chce jen získat majetek své manželky. Cílem manželů bylo mít sídlo ještě honosnější než byla Gaudím nedávno dokončená Casa Batlló.

Gaudí uvažoval, že Casa Mila bude vystavěna v duchu náboženské symboliky. Zjevné náboženské prvky tato stavba bezpochyby nesla, sochu Panny Marie a archandělů Michaela a Gabriela. Ale díky těmto prvků se Gaudí a majitelé budovy dostali do sporu s tehdejší vládou, která některé symboly zakázala. Majitelé ze strachu trvali na rozhodnutí prvky s duchoví symbolikou vypustit, což se Gaudímu nelíbilo. Jeho vztahy s rodinou Mila silně ochladly a byl rozhodnut nedokončenou stavbu opustit, ale setrval. Přesto jsou některé detaily na Casa Mila nedodělané, ačkoliv se jedná jen o několik drobností. Nicméně i tato zkušenost se zřejmě odrazila v rozhodnutí Gaudího, že šestiposchoďová Casa Mila byla jeho poslední světskou stavbou. Poté se již věnoval pouze stavbě kostela Sagrada Familia.

Jedná se o nejvyšší obytnou budovu, kterou kdy Gaudí vystavěl. Fasádu budovy tvoří masivní vlna ze surového kamene (vápenec) a ve stejném duchu jsou tvořena také okna a dveře. Díky jednolitosti kamene vypadá dům podobně jako skála s jednotlivými jeskyněmi uvnitř nebo korálový útes. Futuristický ráz dodává domu také zdobení interiéru. Jako vždy u Gaudího inspirováno mořem a mořským životem. V celé budově nenajdete jednu rovnou zeď, vše se vlní, kácí a podivuhodně padá. Součástí budovy jsou i široká spirálovitá schodiště, kterých jen na bílou střechu, pokrytou keramickou mozaikou, vede šest. Gaudí  měl pro interiér domu kuriózní nápad, kterým chtěl zajistit komunikaci mezi nájemníky. Výtahy postavil jen v každém druhém patře, aby propojenost lidí, žijících v domě, byla co nejužší. Jako téměř u všech svých staveb i zde Gaudí vymyslel nový prvek, který jeho organickou architekturu trvale zapsal do rázu Barcelony. V případě Casa Mila nahradil patia kulatými nádvořími, rozšiřujícími se směrem vzhůru. Tento tvar jim dává vzhled obrovských nálevek, ale neslouží zde pouze jako ozdobný motiv, mají především praktický význam, protože díky nim prostupuje budovou spousta světla a vzduchu. Světlo díky tomu proniká až do podkroví.

V současné době jsou k vidění dva byty v šestém poschodí, podkroví a střecha. Přístupné prostory v podstatě slouží jako multimediální výstava Gaudího tvorby a života. Jsou zde zachovány 2 byty, vybavené Gaudího secesním nábytek, s některými trendy ze současného bydlení. Příkladem je spojení kuchyně s jídelnou, které Gaudí obhajoval tím, že žena by při přípravě jídla měla být v úzkém kontaktu se zbytkem rodiny.

Casa Mila byla v roce 1984 zařazena na seznam světového dědictví UNESCO.